by Dnes je archivováno 49.číslo časopisu RODOKAPS, které pro detske-casopisy.cz na Slovensku digitalizoval František I. – moc děkujeme.
Pro méně znalé návštěvníky tohoto webu cituji z nejkomplexnější a nejserióznější publikace, která se tématu RODOKAPSU věnuje – Pavel Janáček, Michal Jareš – SVĚT RODOKAPSU, strana 13-14: „Obecné jméno rodokaps – jako označení pro druh četby, nikoli jednu určitou románovou řadu – má čeština zaznamenáno nejpozději od září 1937, kdy se v nakladatelské revue Panorama objevila úvaha o zásluhách Družstevní práce na pozadí „inflace různé »literatury« otiskované v obchodních týdenících a rodokapsech“ (-ý: Dvě velké akce DP, Panorama 15, č. 7, září 1937, s. 196). V jazykové praxi se od té doby ustavil trojí hlavní význam tohoto slova. Za prvé se rodokapsem může myslet western 20. století, tedy dobrodružný román z Divokého západu, jehož protagonisty budou kovbojové, šerifové, střelci. Za druhé může jít o kategorii estetickou: rodokaps potom znamená jakoukoli podřadnou literaturu, literaturu v uvozovkách, jíž se nepřiznávají umělecké nebo kulturní hodnoty – je to tedy synonymum tzv. literárního braku. A konečně může být rodokapsem míněn publikační typ, určitá forma úpravy, výroby a šíření literlirního textu, soubor materiálních, kulturních a právních, vizuálních a dalších smyslových vlastností či atributů, které předurčují sociální uplatnění textu i významy, s nimiž je při četbě spojován. Takto se slovo objevilo poprvé v Panoramě, v tomto významu ho také užívá naše práce. Svět rodokapsu, který touto bibliografickou příručkou vracíme do uvažování o moderní české literární kultuře, není tedy ani světem českého, evropského nebo amerického westernu, ani světem „bezcenné“ literatury jako takové. S oběma se sice prolíná, jde však o mnohotvárnější a zároveň skromnější univerzum – o svět českého románového sešitu, pozorovaný v jeho vlastní době, v rozmezí let 1935-51, jež byla časem kulturní iniciativy tohoto média.
Šlo o dobu jeho prvního, nikoli však posledního působení. V očích socialistické kulturní politiky symbolizoval románový sešit úpadkové tendence buržoazní éry. „Předúnorové“ sešitové edice se v 50. letech staly zvláštním druhem literárního prohibita, byly definitivně vyřazeny z antikvárního oběhu, z půjčování v knihovnách a cestou nejrůznějších školních či mládežnických sběrů byly stahovány z knihoven soukromých. Tím se také staly vzácným statkem, půjčovaným, vyměňovaným a obchodovaným v soukromí. V novinové distribuci je tehdy nahradily brožury Knihoven RP a Květů, přinášející zejména reportáže a cestopisnou nebo naučnou publicistiku. Návrat sešitové románové edice umožnilo až rozvolnění ideálu socialistické literatury v druhé půli 60. let. Již roku 1965 se na novinových stáncích objevily první čtverečné brožury edice Magnet, přinášející atraktivní spisky tehdy nastupujícího žánru literatury faktu. O dva roky později začala ve formátu velkého sešitu vycházet dobrodružná edice pro mládež Karavana: rodokaps ožil podruhé. Období Pražského jara přineslo pak řadu pokusů kamenných i zájmových vydavatelství o sešitové řady detektivní, dobrodružné a částečně i sentimentální četby, většinou však nepřečkaly nástup normalizace. Na svůj úplný návrat si proto románový sešit musel počkat až do listopadu 1989. Po něm se vyrojily četné edice, jež někdy pouze vytěžovaly domácí archivy prvorepublikových a protektorátních sešitů, jindy si postupně utvářely okruh vlastních autorů, případně navazovaly licenční vztahy s německými partnery. Hlavními podniky obou typů se stalo brněnské nakladatelství Radomíra Suchánka s příznačným jménem Návrat a kupředu orientované podniky pražského nakladatele Ivo Železného. Od 60. let, a tím spíše v letech devadesátých, měl ovšem románový sešit v české kultuře jinou pozici než v období svého vzniku – v období, kdy například ještě nevysílala televize. Přestal být vůdčím médiem spotřební četby, jedním z průsečíků populární kultury své doby, jal se obsluhovat čím dál užší, vyhraněné skupiny čtenářů a postupně se změnil v konzervativní médium pro pamětníky. Pokusy o návrat tohoto publikačního typu za Pražského jara i po pádu komunismu byly totiž vedle racionální kalkulace vždy tak či onak motivovány nostalgií po předúnorových časech – dokonce i obnovením románového sešitu jako by se česká kultura vracela do míst, kde byl její vývoj kdysi přetržen. Spolu s dostupností bibliografických dat o sešitových edicích 60.-90. let je tato jejich druhotnost důvodem, proč se v naší příručce striktně omezujeme na onu vlastní dobu, pionýrský čas rodokapsu.“
Mimo stěžejních stránek románu SENSAČNÍ ROZVODOVÝ PROCES (strana 5-43) je z RODOKAPSU č.49 digitalizována i strana 44 (bohužel se zatím nepodařilo digitalizovat celé číslo včetně barevné titulní strany …). Na této straně je mix čtyř zpráv. Jako ukázku předkládám jednu z nich (asociuje slova jedné staré písničky Jaromíra Nohavicy, kde zpívá “všechno už tu kdysi bylo a zase bude”) – připomínám, že to je psáno v roce 1936:
Pokud máš jakoukoliv informaci, která by přispěla k doplnění souvislostí kolem vydávání 2.ročníku ROMÁNŮ DO KAPSY v roce 1936, prosím, napiš ji do KOMENTÁŘE – dolů pod náhledy titulních stránek.
Stáhni si (jako registrovaný uživatel tohoto webu) do svého tabletu, pc nebo notebooku archivované číslo časopisu RODOKAPS – kliknutím na náhled strany:
