Po nějaké době se opět hodlám zaměřit na určitý fenomén dávných periodik, které tým Dětských časopisů tak obětavě zachovává pro následující generace. Je jisté, že si nového přírůstku většina z vás všimla, ale na otázku – odkdy dokdy a jak… by asi odpovědět nedovedla.
V domácnostech určitě rodiče mnohých dítek v 70. letech vlastnili slovniky, většinou obrovské bichle o několika dílech. Proto v různých časopisech vznikaly snahy udělat jakousi sbírku všeho možného. Nejdůkladněji si počínalo slavné ,ábíčko‘ neboli ABC mladých techniků a přírodovědců. Jejich „atlasy“ se postupně vyprofilovaly do speciálních sad, ale o tom někdy příště. Určitě byly inspirací, takže nesmělé pokusy jsme mohli zaznamenávat třeba v Pionýru (a na přechodnou dobu Větrníku), ale třeba i sportovním Stadionu, kde několik let vycházela Galerie sportovců. Většinou ale měly podobné pokusy dvě zásadní úskalí – nevhodný formát a krátkou životnost.
V Pionýrské stezce se proto pokusili vytvořit ucelenou a dlouhodobou řadu – dostala poměrně výstižný název Kartotéka Pionýrské stezky (sem tam se objevily i mírně odlišné varianty) – tvořenou kartičkami o rozměru 9,5 × 8 cm. Byly oboustranné, na líci byl obrázek a rub byl vyhrazen informacím, v pravém horním rohu pak bylo na barevném podkladu uvedení první písmeno – záleželo, oč nebo koho se jednalo. Na rozdíl od zmíněného ABC byly používány až na určité specifické obory fotografie.
Jednotlivé kategorie byly vytištěny mimo kartičku na okraji, což po vystřižení neslo nemilý fakt, že už se na ní nikde neobjevila. Samozřejmě si ti zručnější někam poznamenali, oč se jedná, nebo si dokonce vyrobili jakýsi „minipořadač“ s patřičným názvem. Z vlastní zkušenosti ale také vím, že se při vystřihování ona „chlopeň“ ponechala a kartičky se lepily do sešitů. Variant bylo zkrátka více.
Kartičky začaly vycházet v 1. čísle čtvrtého ročníku, kdy byla do Pionýrské stezky začleněna osmistránková příloha „Stezka na vystřihování“. Obvykle se na stranu vešlo šest kartiček, ale při premiéře byly vydány pouze čtyři, protože spodní podval jim „uzmuly“ informace o vrcholící Velké prázdninové soutěži časopisů. Pokud vás zajímá, kdo tuto sérii zahajoval, pak to byl zpěváka Jaromír Mayer (Zpěváci a písničky), Pointer (Atlas psů), Kutná hora a Odznaky PO (Odbornosti PO). Bohužel si zde zařádil všudypřítomný šotek, takže kategorie u Mayera a Pointera byly prohozeny. Kutná Hora nebyla vedena jako zámek, hrad či památkové místo, nýbrž spadala pod soutěž Pionýrská stezka odvahy.
Jak bylo uvedeno, pravidlem bylo šest kartiček v jednom čísle, ale v prvních letech se čtenářům dostávalo i „nášupu“ a objevila se stránka s tématicky vyhraněná. Nejedna kategorie byla hodně atraktivní – herci, zmínění zpěváci, vozy a piloti F1, motorističtí závodníci, hrady, zámky, psí plemena, slavní koně, fotbalové poháry… Občas byla kartotéka využita i k různým soutěžím – maně vzpomínám na řadu 16 karet (jedna v každém čísle), na nichž byli sportovci a prstovou abecedou signalizovali slogan, po jehož zaslání do redakce byl uchazeč zařazen do slosování.
Jak už název časopisu napovídá, byl zaměřen na turistiku a brannost, proto byly některé kartičky vyhrazeny těmto tématům, určitým povinným úzusem byly i odkazy na Pionýrskou organizaci a historii dělnického hnutí. Zatímco některé kategorie měly několik pokračování, byly i takové, jimž se dostalo pouhých šest kousků na jedné stránce – a konec.
Stezka na vystřihování vycházela v časopisu do roku 1978, poté se změnila forma a uspořádání Stezky, ale kartičky vycházely dál. Bohužel postupem času byly více a více zpozaďovány a navíc byly stále častěji tištěny pouze v duotónovém provedení, nejčastěji v kombinaci se zelenou. Počet v jednom čísle klesl na tři, poté následoval přesun z prostředku časopisu na jeho závěr a v 19. ročníku (1988/89) už se neobjevily. V oněch 15 ročnících vyšlo přes 1300 kartiček Kartotéky Pionýrské stezky – tedy mnohem méně než Atlasů ABC, ale pro čtenáře měly svůj půvab. Věřím, že mnozí je i dlouho po zániku časopisu, jenž se po revoluci krátce přejmenoval na Stezku, schraňovali a opatrují dodnes.
Bertino