by Dnes archivovaná čísla časopisu NAŠE RODINA z roku 1970 pro detske-casopisy.cz digitalizoval Květoslav. Veliký dík!
V tiráži týdeníku pro celou rodinu se píše: „NAŠE RODINA. Vydává ČS. strana lidová ve vydavatelství Lidové demokracie. Vychází každou středu. Řídí PhDr. František Stuchlý. Redakce a administrace Praha 2, Karlovo náměstí 5, tel. 290451-8. Tiskne Severografia, n. p., Ústí n. Lab. Rozšiřuje PNS, objednávky přijímá každá pošta i doručovatel. – Nevyžádané rukopisy nevracíme.“ Časopis vycházel jako týdeník, s barevnou obálkou v rozsahu 28 stran. Číslo stálo 2 Kčs.
Na webu, kde se dají předplatit časopisy, je k NAŠÍ RODINĚ uvedeno:
„Tradiční český týdeník, který vychází už od roku 1968, byl založený na protest proti sovětské okupaci naší vlasti.
Je určený všem čtenářům, kterým nejsou lhostejné hodnoty jako je víra, morálka a poctivost. Časopis milovaly už naše maminky a babičky. Svou popularitu si drží dodnes. Týdeník se výrazně přiklání na stranu lidské snášenlivosti, nenásilí a mravnosti. Na stránkách časopisu Naše rodina se nedozvíte nic o malicherných skandálech, umělých senzacích ani bulvární klepy.
Svým čtenářům už dlouhá léta pravidelně přináší lidské hodnoty jako je slušnost, nevtíravost, serióznost a velkou podporu všeho kladného v životě. Můžete se těšit na příjemné rozhovory, užitečné tipy na výlety, zajímavé portréty i články ze světa víry. Dočtete se také o zdravém vaření, praktických radách pro hospodyňky a zahrádkáře. Jistě vás bude bavit román na pokračování nebo celostránková křížovka.“
Jako děcko si pamatuji, že v NAŠÍ RODINĚ vycházel můj oblíbený ŠKOLÁK KÁJA MAŘÍK. Klasika, která se tehdy nedala v knihkupectví koupit. Babička jej poctivě vystřihovala, pak jej dala svázat. A samozřejmě mi o KÁJOVI MAŘÍKOVI před spaním četla. Na webu redakce časopisu se píše:
„Jedno jméno je hned s počáteční fází existence Naší rodiny úzce spojené. Není to však žádný šéfredaktor, ani zdatný reportér nebo komentátor, nýbrž románová postava – Kája Mařík. Tento románový chlapec, vytvořený spisovatelkou Marií Černou, provdanou Wagnerovou, která publikovala ve dvacátých letech 20. století pod pseudonymem Felix Háj, byl ztělesněním chytrého, i když prostého dítěte, které má bezprostřední vztah k přírodě a zejména k neokázalé, ale přitom velmi hluboké víře. Především pro tuto vazbu ke katolictví se Kája Mařík pro mnoho lidí v těžké době stal něčím víc: nejen didaktickým románem pro děti, ale velkou manifestací života tak, jak by měl vypadat – slušný, zbožný, laskavý, nikoli pokroucený totalitním režimem a diktaturou.
K Vánocům 1969 připravilo nakladatelství Vyšehrad reedici prvního dílu Školáka Káji Maříka, ale pak už zasáhla cenzura a další díly skončily ve stoupě. Přesto se Kája k lidem dostával na stránkách Naší rodiny, kde začal vycházet jako čtení na pokračování. Dodnes mnoho lidí vzpomíná, že právě tento prostý románový školák jim v dobách, kdy se ztrácela naděje, byl velkou posilou. A pro Naši rodinu znamenal jen posílení popularity a poptávku po vyšším nákladu.“
Na webu redakce NAŠÍ RODINY se k historii časopisu píše:
„První čtyři čísla časopisu vyšly ještě v roce 1968. Měly barevné obálky a černobílý obsah. První šéfredaktorkou se stala Marie Hemzalová, která přišla z nakladatelství Vyšehrad. Celý časopis se vlastně zformoval v kruzích blízkých Československé straně lidové a také – to se samozřejmě nedalo říkat tak nahlas – i katolické církvi. Naši rodinu od počátku tisklo nakladatelství Lidové demokracie. Záměrem vydavatelského týmu bylo svým čtenářů, tak trochu pod rouškou deklarované rodinné tématiky, přinášet materiály, které by se na stránkách ostatních oficiálních periodik asi nemohly objevit.
Že byli lidé po časopisu tohoto typu hladoví, prozrazují dopisy čtenářů v prvních číslech, ale i bezpočet vzpomínek a historek z oné prvotní doby. Náklad ani zdaleka nestačil obrovskému zájmu, z Naší rodiny se stalo „podpultové zboží“ a začala se formovat první generace věrných čtenářů. Vzpomínám na historku, kterou mi vyprávěl jeden kněz z jižních Čech: Byl tehdy malý chlapec, ale živě si vzpomíná, jak na konci doku 1968 přišel domů jeho otec a v ruce držel jeden z prvních výtisků časopisu. „Tohle je nové, bude to dobré, to budeme číst.“ Stejně tomu bylo v tisícovkách a tisícovkách dalších domácností. Naše rodina rychleprorazila a stala se časopisem, který četla doslova celá rodina.„
„V roce 1970 vystřídal tehdy již vážně nemocnou Marii Hemzalovou na pozici šéfredaktora PhDr. František Suchý a časopis dostal trochu inovovanou grafickou podobu. Z této doby pochází i známé a dodnes užívané logo stylizované matky s dítětem, které odkazovalo k rodinnému zaměření, nicméně katolický čtenář, zvyklý hledat v době cenzury významy i mezi řádky, v něm mohl snadno vidět i něco jiného – stylizaci klasické podoby Panny Marie s Ježíšem. Zároveň začala být patrná i přituhující normalizace.
Vydávání Káji Maříka muselo být násilně přerušeno v roce 1972 a místo něj začala na pokračování vycházet politicky „neškodnější“ Bassova Klapzubova jedenáctka s ilustracemi Josefa Čapka. Celou dobu existence pak Naše rodina s komunistickými mocipány sváděla nepsanou hru kočky s myší. Když se například před Vánoci na titulní stránku podařilo dostat fotografii betléma, jednalo se „samozřejmě“ jen o pouhou ilustraci folklórního řezbářského umění, a podobně…
Taková drobná symbolická vyjádření odporu byla pro čtenáře cenná. Duchovní obsahy se tak schovávaly třeba za články o archeologii nebo historii. Případně se otiskla báseň Vánoce od Jaroslava Vrchlického, protože velkého klasika by soudruzi mohli cenzurovat jenom těžko.“
V NAŠÍ RODINĚ vycházel i komiks – TUČŇÁK PING, byť ne celostránkový. Výpravné DĚJINY ČESKOSLOVENSKÉHO KOMIKSU 20. STOLETÍ (Tomáš Prokůpek, Pavel Kořínek, Martin Forest a Michal Jareš) na straně 518 se o komiksu TUČŇÁK PING zmiňují takto:
“ … Další kvalitativní posun pak Rolečkovi umožnila spolupráce s týdeníkem NAŠE RODINA, který stejně jako Lidovou demokracii vydávala Československá strana lidová. Časopis měl výrazně kvalitnější tisk, a tak si kreslíř mohl dovolit pracovat s jemnější linkou a propracovanějšími detaily. Příběh komiksu TUČŇÁK PING (č. 44/1970- 21/1971, 30x) začíná ještě před narozením hlavního hrdiny- první epizody sledují zakládání hnízda a starost o vajíčko, to vše ovšem viděno optikou grotesky, nikoli seriózní ornitologie. Když se Ping vyklube, pokračuje seriál v duchu příběhů o (mírně) zlobivých potomcích a jejich milujících (leč občas přísně trestajících) rodičích. Většina pokračování nedisponuje výrazně originální pointou, vlídná atmosféra celého cyklu, podpořená Rolečkovou srozumitelnou, přesnou a v dobrém slova smyslu líbivou kresbou, nicméně činí z Tučňáka Pinga komiks, který s ubíhajícím časem stárne jen minimálně. …“
Pokud máš jakoukoliv informaci, která by přispěla k doplnění dalších souvislostí kolem vydání časopisu NAŠE RODINA z roku 1970, prosím, napiš ji do KOMENTÁŘE – dolů pod náhledy titulních stránek.
Přečti si (jako registrovaný uživatel tohoto webu) na svém tabletu, pc nebo notebooku archivovaná čísla časopisu NAŠE RODINA – kliknutím na náhled strany:
Samostatná stránka s odkazy na všechna čísla a tituly časopisů i kreslených seriálů ke čtení (bez náhledů na titulní strany) je viditelná (po přihlášení) v horním menu „KNIHOVNA„.V našem souborném katalogu najdeš všechna doposud archivovaná čísla NAŠE RODINA zde >>>