První číslo časopisu ČERNOUŠEK – 12.ročník – 1924-25

Dnešní premiérové číslo časopisu ČERNOUŠEK z let 1924-25 pro detske-casopisy.cz digitalizoval jako svůj „vstupní“ časopis Reko. Děkujeme! Budeme rádi, když do našho společného archivu brzy přiboudou další čísla ČERNOUŠKA : -)

Časopis začal vycházet v roce 1914 pod názvem MALÝ ČERNOCH a v roce 1919 se změnil na ČERNOUŠKA. Poslední číslo časopisu vyšlo v roce 1940. V tiráži časopisu se mimo jiné uvádí: ČERNOUŠEK – obrázkový katolicky měsíčník pro dítky, k šíření lásky k našim ubohým černým bratřím a sestrám. Vydává Klaverská Družina. Vychází v řeči české, polské, slovinské, německé, vlašské, anglické, španělské, francouzské a maďarské. Předplatné českého vydání na celý rok (s pošt. zásilkou) 2.50 Kč.

Z Bakalářské práce Dany Žižkovské „Katolické časopisy pro děti a mládež vydávané v Brně v letech 1918-1948 a jejich využití v katechezi“ vypracované v roce 2013 si dovoluji citovat:

„… Družina byla založena roku 1894 hraběnkou Ledochowskou. Oficiální slavnostní požehnání a schválení mu udělil papež Lev XIII. Časopis byl podřízen kongregaci pro šíření víry. Jeho první číslo vyšlo v roce 1916 pod názvem Malý černoch. Heslo družiny „Z Božských věcí jest největší, spolupůsobiti na spáse duše“ vyjadřuje dle svatého Petra Klavera odhodlaný záměr redakce „slovem i písmem spolupracovati o šíření Království Božího na zemi“. Jak z názvu vyplývá, družina je pojmenována podle světce Petra Klavera, misionáře řádu Tovaryšstva Ježíšova, který žil v 17. století. P. Klaver pocházel ze Španělska. Představení jezuitského řádu jej však vyslali do Ameriky, aby tam pracoval na spáse duší. Tehdejší situace byla pro černošské obyvatele velmi nepříznivá. Jednání s nimi byla nehumánní, byli považováni za pracovní sílu – otroky. Svatý Petr Klaver se jich hned ze začátku ujímal, když byli z Afriky do Ameriky převezeni, křtil je, vyprávěl jim o křesťanské nauce a slavil pro ně mše svaté. V Americe působil 38 let. Zemřel 8. října 1654. Protože se po jeho smrti na jeho přímluvu stalo mnoho zázraků, byl prohlášen za svatého. Památku jeho svatořečení si připomínáme 9. září. Jádrem družiny byl ženský řeholní ústav, jehož členky se nazývaly Sodálky sv. Petra Klavera. Tato řehole byla Svatou stolicí schválena v roce 1910. Členy této družiny jsou dívky, které z lásky k Bohu opustily svůj domov a svůj život zasvětily službě africkým misiím. Proto se jim říká pomocné misionářky pro Afriku. „Jako kdysi Matka Páně a jiné zbožné ženy provázely Spasitele a jeho apoštoly, aby jim pomáhaly, tak pomáhají dnes pomocné misionářky z daleka africkým misionářům zachraňovati duše černochů.“ Slečny, které do této řehole vstoupily, obětovaly veškerý svůj čas a síly misijnímu dílu v Družině sv. Petra Klavera. Mohlo by se na první pohled zdát, že tyto slečny působily přímo v Africe, opak je však pravdou. Zasvěcené dívky zůstávaly „v civilizovaných zemích“.

cernousek_12-rocnik_1924-25_cislo_01_strana_3

Předpokladem k přijetí do řehole bylo dosažení 16 let, pečlivé vychování, vyšší školní vzdělání, znalost cizích jazyků, matematické nadání a duchovní povolání k řeholnímu životu. „Povolání k řeholnímu životu bývá již mnohdy v útlém dětském věku v srdce vloženo a ponenáhlu se rozvíjí v krásný strom. Dlužno však tuto něžnou bylinku v něžném a dobrém srdci chovati a pěstovati, aby nezhynula. Družina svatého Petra Klavera podobá se úrodnému stromu, který své blahodárné větve rozprostírá po celé Africe.“ Dívkám, které toto povolání uslyšely a uvažovaly o něm, bylo doporučeno přečíst si brožuru Povolání misionářky pro Afriku, kterou Klaverská Družina zhotovila. Poté musela dívka napsat vrchní ředitelce do Říma. Pracovní režim dne dívek v této řeholi spočíval v práci v tiskárnách, kde tiskly zejména potřebné knihy pro misionáře, které překládaly do afrických nářečích. Dále pracovaly v expedici časopisu, v účtárně, v domácnosti, v kuchyni, na zahradě, na poli, dopisovaly si s dobrotinci, do afrických zemí rozesílaly užitečné předměty jako například kalichy, kříže, svícny, mešní roucha či kostelní prádlo. V neposlední řadě sháněly peníze na vykupování otroků a na výstavbu nových kostelů v Africe ….

… Roční příspěvek členů tohoto svazu činil 1 Kč. Činnost dítek byla trojí: almužna, modlitba a půst. Největší důraz však Družina kladla na finanční činnost. Ty dítky, které vysbíraly postupně vždy za měsíc příspěvky minimálně od 20 dětí, byly označovány za sběratele. Od Družiny obdržely sběratelský obraz svatého Petra. Sběratelé pak Družině zasílali jména členů a příspěvky. Dvacet členů pak získalo právo na jeden výtisk časopisu Černoušek zdarma, který dostával sběratel poštou na svou adresu. Ten ho měl pak nechat kolovat ostatním členům, od nichž vybíral příspěvek. Za tuto dobrovolnou a bohulibou činnost měli sběratelé podíl ze všech odpustků a výsad poskytnutých Klaverské Družině a jejím členům. Ustanovil to tak papež Lev XIII. a Pius X. Pokud byl sběratel nucen se služby vzdát, jeho povinností bylo najít svého nástupce a jeho jméno Družině oznámit. Všichni členové tohoto svazu se měli denně modlit Modlitbu za obrácení Afriky.  …

cernousek_12-rocnik_1924-25_cislo_01_strana_10

Štefan Švec ve své knize ČESKY PSANÉ ČASOPISY PRO DĚTI  (1850-1989) věnuje tomuto časopisu 3 strany. Mimo jiné píše:

„Náboženský, katolicky orientovaný časopis, vydávaný nejprve v Praze a od roku 1926 v Brně, byl naplněn poněkud barvotiskově působícími povídkami o trpících domorodých dětech v Africe, o statečnosti, síle a lásce misionářů a řádových sester působících v exotických zemích a o radostných obětech, které pomocí peněžních darů prokazují malí čtenáři časopisu svým africkým bratřím a sestrám. Česká mutace časopisu byla jen jednou z mnoha, časopis vycházel rovněž ve verzi německé, italské, polské, slovinské, maďarské, anglické a francouzské.
Materiály v časopisu vyzývaly k modlitbě za černošské děti v exotických zemích, k získávání dalších odběratelů časopisu a ke sběru starých známek, staniolu a kapslí od léků. Řada materiálů rovněž přímo žádala o příspěvek na misie, nabízela kmotrovství chudých dětí z chudých zemí atd. Časopis končíval oznámením plnomocných odpustků a rubrikou hádanek.
Časopis doprovázely reprodukce fotografií dětí různých exotických ras a obrázky s motivy vděčnosti malých černoušků jejich malým bílým dárcům.“

cernousek_12-rocnik_1924-25_cislo_01_strana_12_katechismus_pro_cernousky

Pokud máš jakoukoliv informaci, která by přispěla k doplnění dalších souvislostí kolem vydání 12.ročníku časopisu ČERNOUŠEK v letech 1924-25, prosím, napiš ji do KOMENTÁŘE – dolů pod náhledy titulních stránek.

Stáhni si (jako registrovaný uživatel tohoto webu) do svého tabletu, pc nebo notebooku archivované čísla časopisu ČERNOUŠEK – kliknutím na náhled strany:

cernousek_12-rocnik_1924-25_cislo_01

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *