SLUNÍČKO – časopis pro nejmenší – 06.ročník (1972-73)

Mimo čísel 03,09,10 a 11.

O tomto časopise se můžete dočíst na stránkách našeho webu https://detske-casopisy.cz/slunicko/. Za skeny děkuji Nemovi.

Sluníčko je určené dětským čtenářům od čtyř do osmi let. Hlavní ideou časopisu je děti pobavit, připravit jim radostné chvíle nad krásnými obrázky našich předních výtvarníků a zároveň je něčemu naučit.

Časopis využívá přirozené dětské zvídavosti a touhy poznávat a zkoušet nové věci, tvořit svá vlastní díla. Také je učí srozumitelnou formou seznamovat s naší vlastí, její minulostí i současným životem v ní. Přináší jim množství omalovánek, vystřihovánek, hlavolamů, encyklopedií, her, soutěží a spoustu dalších zábavných i poučných úkolů. Snaží se dětem přinášet stále něco nového a reagovat na současné potřeby malých čtenářů.

6.ročník je jeden z těch lepších ročníků Sluníčka. Zvětšil se formát Sluníčka, počet stránek a rozšířil se jeho obsah. Začala vycházet šestnáctistránková příloha na vystřihování, jsou zde hádanky, soutěže, návody na výrobu výroba drobných předmětů a řada dalších příloh, včetně krátkých komiksů.

Redakci Sluníčka vedli s redakční radou Jan Kloboučník – český spisovatel a beletrista (narozen 5. prosince 1919 v Kučeři u Milevska, zemřel 22. října 1974 v Praze). Původním povoláním učitel, později filmový dramaturg, nakladatel a redaktor různých časopisů, šéfredaktor časopisu Sluníčko, a Lilly Eisenschimlová (narozena 22. května 1932 Tlučná-Plzeň sever), česká autorka básní a pohádek pro děti, redaktorka vydavatelství Mladá fronta, spoluzakladatelka dětského časopisu Sluníčko.

Podle čísla vydaného v daném měsíci jsou zveřejněna říkadla, básničky, dětské hry a zvyky, které ten měsíc prezentují.

Sluníčko seznamuje své čtenáře s přírodními i historickými památkami naší země. Jak vznikaly během různých období, co je spojuje s naší historií a jaké pověsti se k nim vztahují.

Nadále vychází oblíbená stránka s obrázkovým čtením. Mladí čtenáři tak vidí jak určitá věc, o které se píše i vypadá.

Je uveřejňována dětská encyklopedie, něco podobného co bylo v časopise ABC, přizpůsobená čtenářům Sluníčka. Seznamují se zde s našimi horami, postavenými mosty nebo květinami.

A co přinesly nové přílohy dětem. Velkou novinkou je papírkové divadlo Radka Pilaře (23. dubna 1931, Písek – 7. února 1993 hřbitov Vyšehrad, Praha). Čtenáři si nalepí obrázky na tužší papír, domalují zadní stranu figurky a slepí je dohromady. Ještě před slepením si mají dát dovnitř špejli nebo podobné tenké dřívko, aby bylo buď z horní, nebo dolní části figurky vystrčené podle toho jak chtějí papírovou loutku vodit. Postupně jsou otiskovány i kulisy a různé doplňky. Také jsou uváděny krátké scénky a hry. Divadélko pokračuje až do osmého ročníku Sluníčka.

K rozvíjení rukodělných prací sloužila také Dílna v krabici. Zde mohli malí čtenáři vystřihovat jednoduché hračky, masky pro dětský karneval a také jak použít různé přírodní materiály, listy, kaštany, žaludy a další materiály. Obrázky kreslil Miroslav Barták (* 1. září 1938 Košice – někde je uvedeno 6. června 1938?) slovenský a český kreslíř, grafik, ilustrátor a humorista. Je promovaný námořník, vystudoval Námořní akademii ve Varně, v Bulharsku. Téměř deset let se plavil na obchodních lodích po světových oceánech. Od roku 1969 však pracuje jako umělec na volné noze. Je autorem vtipů, které se obejdou beze slov a mají často hořkou příchuť. Absence slov v jeho kresbách činí jeho dílo mezi jazykově srozumitelné. V letech 1969 – 2003 vydal 8 autorských knih, přes padesát knih ilustroval doma i v cizině, natáčel krátké grotesky pro televizi a výrazně se podílel na mnoha sbornících a knihách kresleného humoru v Evropě i v Americe. Jeho kresby jsou výrazné osobitým pojetím, jednoduché a lehce poznatelné. Spolupracoval také s dětskými časopisy Junákem, Pionýrskou stezkou, Sluníčkem a dalšími. Žije nedaleko Prahy v domku s velkou zahradou, má šest koček a dva psy, Barunku a Beránka.

Pro postřeh dětí a vědomosti byly zveřejňovány soutěžní úkoly. Redakce žádala po dětech, aby řešení nezasílaly v obálkách, ale na korespondenčních lístcích, protože rozřezávání dopisů zdržuje a soutěží se zúčastňují tisíce dětí.

Tímto ročníkem začalo Sluníčko na předposledním listě přílohy vydávat Knihovnu Sluníčka. Čtenářům po složení vznikla listu knížečka o osmi stránkách a za rok si tak pořídili knížečku o 96 stránkách. V tomto roce obsahovala knihovna celkem tři příběhy.

Víte, kudy řeky běží, kde známá města leží s hnízdy komínů a věží – znáte dobře naši vlast? Takto oslovila redakce čtenáře u nakreslené mapky Československa. Mapku měli čtenáři podle předlohy rozstříhat na jednotlivé části a ty potom formou hry „Soused“ měli ji sestavit.

Sluníčko obsahovalo také kreslené seriály – komiksy. Celkem byly v tomto ročníku čtyři. Nosným komiksem na konci stránky byla holčička Čárka a kluk Háček, který kreslil Jaroslav Malák (* 21. února 1928 Říčany – 17. srpna 2012 Říčany), a v příloze byl Cour a Courek zatím ve čtyř okénkovém podání od Adolfa Borna (*12. června 1930 České Velenice – † 22. května 2016 Praha), malé strašidýlko Kuk v kresbě Karla Franty (*1. května 1928, Libčice nad Vltavou – †19. července. 2017, Praha) a tříokénkový komiks beze slov Medvídek od Bronislava Liberdy (* Třinec 28. srpna 1937- † 31. května 2020 Třinec).

Ve 12., posledním čísle, požádala redakce své čtenáře, aby oznámkovali první ročník „velkého“ Sluníčka a seznámila je s tím, co chystá do dalšího ročníku.

Pokud máš jakoukoliv informaci, která by přispěla k doplnění dalších souvislostí kolem vydání časopisu SLUNÍČKO z roku 1972-73, prosím, napiš ji do KOMENTÁŘE – dolů pod náhledy titulních stránek.

Přečti si (jako registrovaný uživatel tohoto webu) na svém tabletu, pc nebo notebooku archivovaná čísla časopisu SLUNÍČKO – kliknutím na náhled strany:

Samostatná stránka s odkazy na všechna čísla a tituly časopisů i kreslených seriálů ke čtení (bez náhledů na titulní strany) je viditelná (po přihlášení) v horním menu „KNIHOVNA„. V našem souborném katalogu najdeš všechna doposud archivovaná čísla časopisu SLUNÍČKO zde >>>

Napsat komentář Zrušit odpověď na komentář