VPŘED – 2.ročník – 1946-47 – čísla v lepší kvalitě

Když jsem 12.6.2014 na tento web archivoval 38 čísel 2.ročníku časopisu VPŘED, uváděl jsem článeček slovy:  „Věř mi – váhal jsem. Váhal jsem velmi, zda časopis v tak mizerné kvalitě skenovaný vůbec na tento web umístit. PDF soubor ani při nejlepší snaze nešel udělat tak, aby v něm šlo spolehlivě vyhledávat. Nicméně – VPŘED jako poválečná legenda mezi dětskými časopisy – si zaslouží, aby zde byl archivován. A lépe alespoň takto než vůbec :-(„

Dnes, díky Damrovi, zmizely z archivu mizerné skeny a místo nich jsou uloženy mnohem kvalitnější PDF soubory. Damro – velikánský dík! Damro ke své zásilce VPŘEDŮ připojil ještě žádost:

VPŘED – časopisu pro chlapce a děvčata vycházel pod různými názvy v letech 1945–1951 a navazoval na předválečný časopis MLADÝ HLASATEL. Časopis byl během šesti let své existence třikrát přejmenován:

  • 1945 vznikl jako VPŘED
  • 1948 na JUNÁCI VPŘED (byl sloučen s redakcí časopisu JUNÁK)
  • 1949 zpět na VPŘED (potom, co organizace Junák nuceně zanikla)
  • 1950 na VPŘED PIONÝŘI
  • 1951 časopis zaniká

Od dubna 1946 do konce roku 1948 byl jeho redaktorem Jaroslav Foglar. První číslo VPŘEDU vyšlo v 18.července 1945. Po roce byl do jeho redakce přizván Jaroslav Foglar, který před tím pracoval v redakci JUNÁKA. K největším tahákům VPŘEDU patřil komiks RYCHLÉ ŠÍPY. Zcela určitě RYCHLÉ ŠÍPY přispěly k navýšení nákladu – během roku na 193.000 výtisků! Na konci roku 1948 musel Foglar z redakce odejít.

Zajímavý článeček o posledním (čtyř)číslu 2. ročníku Vpředu jsme publikovali nedávno – 12.4.2018.

Štefan Švec ve své knize ČESKÉ ČASOPISY PRO MLÁDEŽ 1850-1989 na stranách 593-599 uvádí:

„První číslo nového, poválečného dětského časopisu vyšlo 18. července 1945 černobíle, v téměř čtvercovém formátu, na výjimečně dobrém papíře a v nákladu 100 000 výtisků. Mladý redaktor Ota Šafránek se pokusil vybudovat kvalitní dětské periodikum s pestrým obsahem. Zavedl samostatnou stranu „Práce našich čtenářů“, rubriku Sportovní vševěd„, zájmové rubriky, soutěž „Obrazy se vás ptají„, kreslený seriál Máček a Ráček, vlastní román na pokračování či rubriku „Dopisy z venkova“ o životě mimo město. Snaží se též založit čtenářské kluby pod názvem „Družba chlapců a děvčat„. Nepodařilo se mu však přes veškerou snahu (zavádění nových i převzatých rubrik, změna formátu na A4 a barevný tisk od 10. čísla atd.) vzbudit širší ohlas. Náklad časopisu postupně klesl o více než polovinu.

Na počátku roku 1946 vydavatel nabídl vedení časopisu osvědčené dvojici Bureš – Foglar (od 18. čísla z 9. dubna 1946). Časopis poté plynule navázal na předválečného Mladého hlasatele. Jaroslav Foglar s Karlem Burešem obnovili kreslený seriál Rychlé šípy, spolupráci s osvědčenými autory, do časopisu opět přivedli Disneyův seriál Kačer Donald a další americké kreslené seriály (veršovaný doprovod k obrázkům zde psal např. František Listopad), a také nové komiksy české (např. seriál z divokého západu Pim a Red). Časopis opět zavedl rubriku „Sportovní škola“, do níž přispívaly legendy českého sportu, včetně opět Josefa Bicana, běžce Oty Jandery, Vladimíra Zábrodského, Rudolfa Štorkána, ba dokonce brankáře anglické Chelsea Toma Lawtona.

Mezi rubriky časopisu patří naučná „Obrazová škola„, četba na pokračování, stránka věnovaná kultuře či „Film minulosti“. Časopis má i svůj esperantský oddíl. Recenzent časopisu Štěpnice, který Vpřed podroboval zdrcující kritice, přesto rozvrhu časopisu přiznal pestrou náplň: „Nelze upřít a nepoznat, že časopis dělají nápadití novináři.
Stačí se podívat na osnovu každého čísla: Politická výchova, Dívám se ti do talíře, Létající modely, Janderova atletická škola, Chemická dílna, Z bobří hráze, Domácí dílna, Koutek české hádanky, samozřejmě povídky a romány na pokračování, informace o výročích, o současných světových i domácích událostech, seriál veselých obrázků, obyčejně s veršovaným doprovodem a seriál dobrodružno-poučno-veselo-narůzno-slepený Rychlé šípy na zadní straně obálky.“

Vpřed začal opět organizovat čtenářské kluby, a to téměř v totožné formě jako v Mladém hlasateli, jen s názvem Foglarovy čtenářské kluby (FČK). Nově je zaveden tzv. Odznak FČK. Jaroslav Foglar převádí kluby, které po válce zavedl i v časopisu Junák, do Vpředu. V roce 1948, kdy musel redakci nedobrovolně opustit, bylo registrovaných klubů téměř 13000, a to přesto, že dětské a mládežnické organizace na rozdíl od období protektorátu czgovaly, a kluby tedy nesloužily jako náhradní forma sdružování např. skautského.

„Vpřed nebyl orientován ani protisocialisticky ani protikomunisticky, i on své čtenáře angažoval pro výstavbu nové republiky a zveřejňoval sovětské povídkáře.
Ozřejmoval skautské a další příbuzné tradice, usměrňoval činnost chlapeckých a dívčích klubů. Na jeho stránkách měly velmi důležité místo dobrodružné, humoristické a naučné kreslené seriály (příloha Rychlé šípy, Kačer Donald), válečné, dobrodružné, skautské povídky a romány na pokračování.“ Mezi zmíněnými romány na pokračování byla např. i druhá část slavné Foglarovy románové trilogie o Rychlých šípech s názvem Stínadla se bouří. I tímto románem časopis navazoval na Mladého hlasatele, v němž vycházela v letech 1940-1941 část první, Záhada hlavolamu. Vpřed však Mladého hlasatele pouze nekopíroval, obsah se rozvíjel. Přírodovědné články ze života hmyzu psal Jan Obenberger, vycházely zde válečné příběhy, např. letců z bitvy o Británii (psal je kpt. Václav Robert Bozděch). Mezi mladými autory rubriky „Práce našich čtenářů“, již redigoval Stanislav Sohr, se objevují později známá jména jako J. Z. Novák, Ervín Hrych či Ludvík Souček.

Přes ostrou kritiku dobové odborné veřejnosti se Vpředu podařilo zakrátko vybudovat širokou čtenářskou základnu. Jeho náklad se zvýšil postupně na 200 000, a nakonec dokonce až na 250 000 výtisků. Předmětem kritiky (např. v časopisu Štěpnice) byl časopis zejména pro propagaci komiksu a zdánlivě bulvární obsah (byl řazen do prakticky stejné kategorie jako sešity populárních časopisových knihovniček Rodokaps či Večery pod lampou, dobově označované populárním termínem Morzakor (mor za korunu). Komiks se u pedagogů a teoretiků dětské literatury obecně netěšil dobré pověsti, obrázkové příběhy byly považovány za stereotypní, bulvární a nevýchovné. Kritika za jejich tištění se nevyhnula ani dalším časopisům, např. Junáku.
Dalším zdrojem kritiky byla kvalita tisku (její špatný stav způsobila těžko ovladatelná moderní rotačka, zakoupená za války Foglarem). Časopis se stal terčem řady ataků, mezi něž patřily „útoky vypovězených pracovníků bývalé redakce, odsudky seriálu Rychlé šípy v tisku O. Hostáň), hovory s učiteli a žáky, které vedl Z. Vavřík ve školách o škodlivém vlivu časopisu Vpřed, kritika odpůrců J. Foglara (V. Stejskal ad.)“. Foglar se stal cílem kritických článků např. i v Kulturní politice E. F. Buriana a ocitl se mimo oficiálně tolerovanou literaturu. Oblíbenost časopisu je kritikům spíš přitěžující okolností než zdrojem chvály: „Omluvný argument, že se Rychlé šípy mládeži líbí, je pro každého pedagoga i psychologa (vyjma ovšem obchodníka) k smíchu – dětem se také líbí plivat po druhých, a přece jim to máma rázně zarazí.
Redakce se snaží bránit např. zasíláním nadšených čtenářských dopisů do odborných periodik, tato snaha ale změnu pohledu nepřináší. Po únoru 1948 hrozí časopisu zánik. Redakce se snaží přizpůsobit novým podmínkám, hrdinové komiksu Rychlé šípy jedou na kolektivní Stavbu mládeže, v čísle 39 z přelomu května a června 1948 vyzývá časopis čtenáře, aby podněcovali své rodiče k účasti ve volbách, v čísle 44 má Vpřed na titulní straně portrét nově zvoleného prezidenta Klementa Gottwalda.
Přesto byl časopis nucen se sloučit s druhým největším mládežnickým časopisem Junák a od září 1948 vycházel pod spojeným názvem Junáci, vpřed!. Šéfredaktorem nového časopisu je jmenován Svatopluk Hauser. Karel Bureš, aktivně podporující nový režim, se stává v novém periodiku odpovědným redaktorem, Jaroslav Foglar dostává od vedení vydavatelství výpověď.

Po sloučení Vpředu a Junáka nový týdeník Junáci, vpřed! na Vpřed částečně navazoval.
Kreslíř Jan Fischer, spoluautor komiksu Rychlé šípy, např. pro nový časopis začal během prvního ročníku kreslit podobný seriál se scénářem (zřejmě) Karla Bureše o skupině chlapců sdruživších se ve školní třídě (postupně nazvané „Jiskrovci“).
Příhody Jiskrovců byly didaktické a v nové společenské situaci aktivistické (už ve třetím pokračování např. jejich hrdinové pomohli odhalit skrýš utajeného textilu nepoctivého obchodníka). Časopis byl tištěn celobarevně, jeho programem bylo od počátku pomáhat se sjednocením mládeže pod jednotnou hlavičku SČM. Čtenářské kluby se v časopisu změnily ve „Čtenářské kroužky“, jejichž hlavní náplní měla být – četba. Podobně jako vpředovské kluby byly v obsahu marginalizovány i oddíly Junáka: „Hlídka Junáckou stopou je od čísla 15 přejmenována na Co dělat v oddílech a začíná příznačným nadpisem Sovětský pionýr – náš vzor.

I pro nový časopis byly hlavním vzorem sovětské dětské časopisy, jejichž materiály i styl časopis také často kopíroval. Obsah časopisu bez Jaroslava Foglara, který v nové sloučené redakci nedostal místo, byl návodnější, spjatý s novým režimem. Titul tiskl výchovné povídky, beletrii ruských autorů, portréty socialistických básníků, agitační materiály atp. Vedle nich pak i rubriku „Dílna“ pro ruční práce, stránku věnovanou oddílům SČM, materiály jako „Tenisová škola“ atp. Jeho náklad postupně stále výrazněji klesal.

Sloučení časopisu přivítala dobová ideologizující kritika: „Změna redakce se projevila takřka ihned. Především ideově. Do Junáci, vpřed našly konečně cestu budovatelské práce, povídky socialistických autorů našich a z cizích především sovětských, polských a ostatních slovanských a lidově demokratických autorů. Zanikly Foglarovy kluby, Rychlé šípy, zanikly křiklavé, nevkusné ilustrace. V obsahu časopisu je věnována především pozornost zpřístupnění a zpopularizování budovatelských otázek naší republiky, výstavbě a příkladů SSSR apod.

Po jednom ročníku pod názvem Junáci, vpřed! vychází časopis opět pod názvem Vpřed, poslední, šestý ročník má časopis název Vpřed, pionýři. Už od prvního přejmenování však časopis ztrácí na kvalitě, jeho největší lákadla, čtenářské kluby a seriál Rychlé šípy, v obsahu chybí a časopis tiskne především agitační články, např. v rubrice „Boj o mír“, výzvy jako „Neplýtvejte potravinami“, překlady dobové sovětské dětské prózy apod. Pravidelně informuje zejména o Pionýrské organizaci, rubrika „Pionýrské noviny“ se posléze, po zániku časopisu osamostatňuje jako stejnojmenný týdeník.

Vpřed byl i po svém zániku socialistickou kritikou dětské literatury zmiňován jako zřejmý odstrašující příklad bulvárního pojetí dětské literatury. U některých ideologů přerostla nechuť k němu v denuncující nenávist. Kritika foglarovského pojetí dětské literatury a vedení časopisů pro děti sloužila jako učebnicový příklad ideologicky „nesprávné“ tvorby periodik pro děti s normativními důsledky i pro časopisy, které se alespoň částečně pokoušely ,,foglarovský“ přístup uplatňovat později (např. ABC mladých techniků a přírodovědců). Jako příklad uveďme např. odsudek Václava Stejskala v jeho knize Moderní česká literatura pro děti: „Mimořádnou rafinovanost v tomto směru prokazovaly zejména předúnorové časopisy Vpřed a Junák, oba vedené Jaroslavem Foglarem. Dokázaly využít zvláštních mentálních rysů pubertální mládeže k tomu, aby jí očkovaly nebezpečnou ideologii skautské „elitnosti“ a pohrdání „hrubou“ dělnickou mládeží, ideologii, která neměla daleko k atmosféře přímo fašistického podhoubí. Je pravda, že Foglar, jehož obliba u mládeže vkořenila do šířky obzvláště za okupace, sáhl po Květnu pohotově a obratem ruky po partyzánské „tematice“, avšak jeho rekvizity zůstaly stejné, jen se ještě více přiblížily (například v seriálu o Rychlých šípech) manýrám soudobého amerického braku. ( … ) Celé „kouzlo“ Foglarova působení na mládež tkvělo však pouze v tom, že dokázal rafinovaněji než kdo jiný zneužít bezelstnosti a bezbrannosti dětí, které zavalil dráždivým nevkusem.“

V dobách své největší slávy Vpřed vydával i dvě knižnice – Knižnici časopisu Vpřed a Knižnici Rychlých šípů, tu jako románovou přílohu samotného časopisu. Dnes je vnímán jako jeden z nejvýznamnějších titulů domácí tradice časopisectví pro děti.“

Pokud máš jakoukoliv informaci, která by přispěla k doplnění dalších souvislostí kolem vydávání časopisu VPŘED v letech 1946-47, prosím, napiš ji do KOMENTÁŘE – dolů pod náhledy titulních stránek.

Stáhni si (jako registrovaný uživatel tohoto webu) do svého tabletu, pc nebo notebooku všechny archivované čísla časopisu VPŘED – kliknutím na náhled strany:

VPRED_2_(1946-47)_01

VPRED_2_(1946-47)_02

VPRED_2_(1946-47)_03

VPRED_2_(1946-47)_04

VPRED_2_(1946-47)_05

VPRED_2_(1946-47)_06

VPRED_2_(1946-47)_07

VPRED_2_(1946-47)_08

VPRED_2_(1946-47)_09-10

VPRED_2_(1946-47)_11

VPRED_2_(1946-47)_12

VPRED_2_(1946-47)_13

VPRED_2_(1946-47)_14

VPRED_2_(1946-47)_15

VPRED_2_(1946-47)_16

VPRED_2_(1946-47)_17

VPRED_2_(1946-47)_18

VPRED_2_(1946-47)_19

VPRED_2_(1946-47)_20

VPRED_2_(1946-47)_21

VPRED_2_(1946-47)_22

VPRED_2_(1946-47)_23

VPRED_2_(1946-47)_24

VPRED_2_(1946-47)_25

VPRED_2_(1946-47)_26

VPRED_2_(1946-47)_27

VPRED_2_(1946-47)_28

VPRED_2_(1946-47)_29

VPRED_2_(1946-47)_30

VPRED_2_(1946-47)_31

VPRED_2_(1946-47)_32

VPRED_2_(1946-47)_33

VPRED_2_(1946-47)_34

VPRED_2_(1946-47)_35

VPRED_2_(1946-47)_36

VPRED_2_(1946-47)_37

VPRED_2_(1946-47)_38

Samostatná stránka s odkazy na všechna čísla a tituly časopisů i kreslených seriálů ke stažení (bez náhledů na titulní strany) je viditelná (po přihlášení) v horním menu „STÁHNOUT„.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *