Raritní vydání časopisů

Většina časopisů, které vycházela několik desítek let, vyšla i v (pro ně) netypických formátech či grafických úpravách – a vyčnívají z řady běžných čísel. Takováto vydání nesou rozličné názvy – zvláštní číslo, nultné číslo, magazín, speciál, …

Nedávno jsem do své sbírky získal jedno z takových netypických čísel – MAGAZÍN SEDMIČKY PIONÝRŮ z roku 1989. SEDMIČKA vycházela 52x do roka a MAGAZÍN byl k těmto číslům navíc. V době jeho vydání jsem jej nezaregistroval a tak jsem si jej s chutí prolistoval 24 let poté.

MAGAZÍN má pro SEDMIČKU PIONÝRŮ netypický čtvercový formát. V takovémto formátu tehdy vycházel časopis PIONÝR. S tímto časopisem má MAGAZÍN společnou i grafickou úpravu a sazbu. A protože MAGAZÍN vyšel k tehdejšímu 40.výročí PO SSM (Pionýrské organizace socialistického svazu mládeže), otvírá jej článek-povídka Bojky Paškové s názvem Když nám bylo třináct a podtitulem O pionýrských prvohorách a jiných dobrodružstvích …

Jméno autorky mi nic neříká, usuzuju, že se patrně jednalo o profesionální pracovnici PO SSM. Článek se mi ale moc líbil a některé pasáže jsem nevěřícně četl i třikrát.

Třináct? Tolik nám bylo v roce 1949 a právě jsme chodili do sedmé třídy ZDŠ v Praze-Dejvicích.

————————————————————————————————–

“A co se bude v tom pionýru dělat? Budete schůzovat? A chodit na brigády? My v Junáku chodíme na výlety a v létě jezdíme na tábory. Bude to v tom pionýru lepší?” ptal se jízlivě Luděk.

“To se ví, že budeme chodit na brigády, vždyť kolem je tolik práce! Ale to rozhodně nebude všechno! Budeme zpívat a tancovat, hrát zajímavé hry a poznávat své město a zajímavé lidi, i na výlety se vydáme. Vy už jste velcí, takže můžeme i spát pod širákem …”

————————————————————————————————–

“Umíte rozdělat oheň v mokrém lese jednou sirkou? Náš vůdce junáckého oddílu to umí!”

“Ještě jsem to nezkoušel, ale společně se nám to jistě podaří,” odpověděl zase ten kudrnatý. “Takže odpoledne ahoj!”

O přestávce připomínala třída parní kotel. Mezi námi bylo několik kluků, kteří chodili k junákům – a ti měli z pionýrů velikou legraci.

————————————————————————————————–

Na podzim jsme už byli v osmé třídě, junáci se přes prázdniny nějak rozpadli a už si tolik nedovolovali. A my jsme začali velikou soutěž s ostatními skupinami, jmenovala se Soutěž radostné práce.

Pro zájemce příkládám níže všechny tři stránky článku “O pionýrských prvohorách”.

Pionýři neměli na dobré spisovatele příliš štěstí. Musel jsem hodně zapátrat v paměti abych si vybavil alespoň jednu knihu o pionýrském táboře, která mi utkvěla v hlavě. Vzpomněl jsen si jen na “Objevení Sluneční země” od Vlastislava Tomana. Ale knih táborech junáckých si dokážu i po těch letech vybavit hodně – byť v době, kdy jsem vyrůstal, vycházet nesměly. Možná někde v tom tkví řešení záhady proč mají junáci na vynikající spisovatele větší štěstí.

Formulace použitá v článku, který byl psán v roce 1989 o roce 1949  “junáci se přes prázdniny nějak rozpadli a už si tolik nedovolovali” už v té době autorku v mnohých očích 13-15 letých děcek zbytečně shazovala. Alespoň v okruhu mých kamarádů věděli všichni, že “nějak rozpadli ” znamená, že byli zakázáni a “už si tolik nedovolovali” znamenalo rádobyvysvětlení vykonstruovaných soudních procesů při kterých skautští vůdcové dostávali desítky let těžkého žaláře – aby si tak nedovolovali.

MAGAZÍN SEDMIČKY PIONÝRŮ patří k nepominutelným exemplářům mé sbírky.