by Dnes archivované číslo časopisu PSOHLAVEC z roku 1914 pro detske-casopisy.cz digitalizoval Petr S. Veliký dík!
Petr S. poslal spolu s PSOHLAVCEM i následující informace: „PSOHLAVEC byl český spolkový časopis pro mládež. Byl to první skautský časopis, který začal vydávat Jan Hořejší počátkem roku 1914 pro Skautský odbor Psohlavci, který czgoval pod ženským humanitárním spolkem Záchrana. Rozmnožován byl hektograficky.
Jeho hlavním cílem bylo předávat aktuální informace spolkové mládeži i veřejnosti, vzdělávat ji a sloužit k osvětě. Ve všech ročnících bylo z finančních důvodů vydáno jen několik čísel.[1] V roce 1914 se podařilo Janu Hořejšímu vydat v dubnu první číslo obsahující články členů Psohlavců ze skautského života. Před začátkem první světové války bylo vydáno zářijové propagační číslo pro širokou veřejnost. Druhý ročník začali vydávat vůdci Pražské jednoty Psohlavců až počátkem roku 1918. Podařilo se vytisknout také šest čísel, která mapovala dění v celé Obci Psohlavců a obsahovala také překlady zahraničních článků.
V roce 1919 časopis Psohlavec nahradil časopis Děti svobody, s podtitulem List věnovaný junácké výchově mládeže, který vydával Bořivoj Müller a Miloš Seifert. Časopis měl profesionální úroveň a byl vytištěn tiskárnou Josef Šefl (dříve St. Šellenberg) v Berouně. Vyšlo však pouze 5 čísel, neboť Psohlavci poté nakrátko vstoupili do Svazu skautů a jejich oficiálním spolkovým časopisem se stal Junák.
Roku 1920 bylo obnoveno vydávání časopisu Psohlavec náčelníkem Pražské Jednoty Karlem Bukovanským. Obsah jednotlivých časopisů se opět zabýval mapováním činnosti a vzdělávacím článkům pro mládež. Existence časopisu se uzavřela posledním ročníkem v roce 1922, který vydal Norbert Pokorný ml. Poté část Psohlavců opět vstoupila do Svazu skautů a ostatní pod vedením Miloše Seiferta založili Zálesáckou Ligu Československou – Československou Obec Junáckou Psohlavců a Horních Chlapců. Novým spolkovým časopisem se stal časopis Vatra.
Čísla
ročník 1 (1914): 1, 2
ročník 2 (1918): 1, 2, 3–4, 5–6
ročník 3 (1920): 1, 2, 3
ročník 4 (1922): 1–2, 3–4 (celkem 28 stran)
Další údaje z časopisu:
1. ročník
Neoznačené první číslo – duben 1914. „Psohlavec“ je soukromým listem junáckým oddílu „Pražských psohlavců“. Sídlo na Král. Vinohradech, Sady Svat. Čecha, Chlapec. škola obecná. Dozor vede vůdce Dr. Jan Hořejší, Vršovice, Kolárova ul. 17. Řídí střídavě rádcové. Cena 30 hal.
Celé číslo je psáno ručně a rozmnoženo. Místy špatně čitelné v závislosti na rukopisu autora. 20 stran. Rozměr 15×21 cm. Druhé číslo nebylo dosud nalezeno.
2. ročník
podtitul Časopis skautských odborů „Psohlavců“. Vydává družina „Vlků“ a „Lišek“ (č. 1, 2), vydává pražský oddíl (č. 3–4, 5–6). Čísla jsou ručně psána a rozmnožena. Jednotlivá čísla jsou označena „ročník II“ a měsíci duben, květen, červen-červenec, srpen-září 1918. Mají 20, 16, 32 a 32 stran. Jediný známý výtisk čísla 1 má strany 6-7, 14-15 nepotištěné. Časopis nemá žádnou tiráž. Rozměr 17×21 cm
3. ročník
Údaje z čísla 1: podtitul časopis junáků jednoty pražské a lounské a junaček „Chodek“ obou jednot. Rok 1920. Praha 10. dubna 1920. Číslo 1. Vydává: Hlavní stan pražské junácké jednoty „Psohlavců“. Řídí tiskový vůdce br. Skůček Jiří. Redakci zodpovídá vrchní vůdce jedn. Pražské br. Bukovanský Karel. V tiráži uvedeno: Nákladem hlav. Stanu pražské jednoty Psohlavců. Tisk L. Třešňák.
Číslo 2 není známo.
Údaje z čísla 3: podtitul časopis junáků „Psohlavců“ a junaček Chodek Pražské jednoty. Ročník I. Praha 1. července 1920. Číslo 3. Vydává: Pražská jednota Psohlavců. Praha I, Křižovnické nám. 3 (klášter). Řídí a redakci zodpoví náčelník Jaro Bělor, spolupracuje br. Bukanovský Karel. V tiráži uvedeno: Nákladem praž. jednoty „Psohlavců“, Praha I, Křižovnické nám. 3 (klášter). Tisk L. Třešňák.
Čísla jsou psána psacím písmem a rozmnožena. Čísla mají 12, ? a 16 stran. Rozměr 17×21 cm
4. ročník
podtitul List Československé Obce Psohlavců skautských odborů Záchrany. Vydává pražská jednota Psohlavců.
Rok 1922. Odpovědný redaktor N. Pokorný ml., redakce Praha II. 533.
V tiráži č. 1-2 uvedeno: Vydává pražská jednota Psohlavců, skautských odborů Záchrany v Praze. Administrace Praha II. 533. Vychází 12 krát do roka. Předplatné celoroční Kč. 10. Jednotlivé číslo Kč 1,-.
V tiráži č. 3-4 uvedeno: Vydává pražská jednota Psohlavců, skautských odborů Záchrany. Administrace a redakce Praha II. 533. Vychází 12 krát do roka. Předplatné celoroční Kč. 10. Jednotlivé číslo Kč 1,-. Čísla jsou psána na psacím stroji. Jsou stránkována průběžně 1-12 a 13-28. Rozměr 15×24 cm
Z jiných pramenů: Druhý ročník vycházel od dubna 1918. Ve všech ročnících vyšlo vždy jen pár čísel, a to z finančních důvodů. (Zpravodaj sběratelů mládežnických odznaků č. 6)“
Pokud máš jakoukoliv informaci, která by přispěla k doplnění dalších souvislostí kolem vydání časopisu PSOHLAVEC z roku 1914, prosím, napiš ji do KOMENTÁŘE – dolů pod náhledy titulních stránek.
Přečti si (jako registrovaný přispěvatel tohoto webu) na svém tabletu, pc nebo notebooku archivovaná čísla časopisu PSOHLAVEC – kliknutím na náhled strany:
Samostatná stránka s odkazy na všechna čísla a tituly časopisů i kreslených seriálů ke čtení (bez náhledů na titulní strany) je viditelná (po přihlášení) v horním menu „KNIHOVNA„.V našem souborném katalogu najdeš všechna doposud archivovaná čísla PSOHLAVEC zde >>>
No, není nad to, když se někdo chlubí cizím peřím. Tenhle časopis Petr S. velmi jednoduše stáhnul z netu, stejně jako všechny údaje zde uvedené! Rozhodně ho nedigitalizoval, to dělal archivář Bobo Šantora. Bylo by tedy slušné přiznat, že zdrojem je archiv Skautského institutu v Čimicích, který je zároveň vlastníkem dosud jediného nalezeného exempláře tohoto čísla (které je snadno identifikovatelné podle jména Jenda – rozuměj Jan Hořejší, vůdce Psohlavců a zároveň šéfredaktor tohoto ročníku). Údaje jsou zase z webu http://skautska-literatura.skauting.cz , který vede skautský historik Dodýš.
To je opravdu až takový problém uvádět původní zdroj? Bratři skauti jsou sice velmi tolerantní, ale to neznamená, že musíme zapomínat na pravidla slušného chování a dělat tomuto webu zbytečně špatné jméno. Ostatně podobně je to s časopisem Vůdce, Činovník, Skaut apod. Všechny jsou volně přístupné ke stažení na stránkách Skautského institutu a já jen doufám, že zdejší editoři v čele s webmasterem jsou s někým z SI v kontaktu a požádali o svolení publikovat jejich práci.
Samozřejmě souhlasím s tím, že je slušnost (pokud časopis sám nedigitalizuji) uvést zdroj digitalizace i zdroj citace převzatého textu.
Aktuálně mi posílá (téměř denně) někdo z více než 300 dobrovolných přispěvovatelů tohoto webu, nějaký digitalizovaný časopis. Někteří přispěvatelé jsou zde zaregistrovaní jen pod svojí přezdívkou (někteří ani neuvedli své jméno – to ale nemá pro registraci na tomto webu vliv), z 98% z nich jsem se zatím osobně nikdy nepotkal. Nezbývá mi tedy než věřit v dobré úmysly všech, kteří nezištně pomáhají. Smyslem snažení tohoto webu je shromáždit na jednom místě co nejvíce digitalizovaných časopisů, s tím, že je to dobrovolná aktivita a neumím za ni nabídnout nic než pocit, že i takové snažení má smysl.
Připravuji-li článek se svým textem, snažím se vše ozdrojovat – tedy uvést kdo digitalizované časopisy poslal (podaří-li se mi to dohledat), cituji-li z knihy či diplomové práce, uvádím autora. Pokud mi někdo pošle s digitalizovanými časopisy i doprovodný text, snažím se tento text uvádět v uvozovkách i s informací, kdo mi text poslal. Je mi jasné, že leckterý z časopisů, který mi dorazí je zřejmě stáhnutý z nějakého úložiště či jiného veřejně přístupného zdroje (a následně třeba upraven – převeden do PDF, provedeno OCR, ořezy stran, orientace …). Ale nemám sílu, energii i dostatek znalostí, abych ověřoval původní zdroj jak u poslaných časopisů, tak doprovodných textů. Pokud jsem ale dával na náš web třeba prvorepublikové TRAMPY, které publikoval trampsky-magazin.cz, požádal jsem o svolení Tonyho a info o zdroji uvedl minimálně v prvním článku z celé série o prvorepublikových číslech TRAMPA.
Aktuálně máme v hromadě „nepublikovaných“ časopisů cca 8 tisíc digitalizovaných čísel, které čekají na kontrolu duplicity, opravy, doprovodný text … – jsem proto rád, že se stíhá alespoň obden na našem webu publikovat něco nového.
Věřím ale, že se postupně „kultura“ všech dobrovolných přispěvatelů webu srovná a docílíme standardu i v uvádění zdrojů.
Tolik za mne jako „webmastera“ a člověka, který projekt jako soukromá osoba zaštiťuje.